Vyfotografovaly sondy NASA na Měsíci ruiny nějaké budovy, nebo jde o optickou iluzi?
6. března 2013 v 15:15 | Bee
|
Zatajené,tajné věci(NASA)
Vyfotografovaly sondy NASA na Měsíci ruiny nějaké budovy, nebo jde o optickou iluzi?
Americké sondy Ebb a Flow, které zkoumaly gravitační pole Měsíce, odeslaly na Zemi 14. 12. 2012 zajímavý záznam. Na snímcích řazených za sebou se v 56. sekundě objeví útvar připomínající rozvaliny nějaké obdélníkové stavby.
Sondy snímky pořídily z desetikilometrové výšky tři dny před plánovaným zřícením na měsíční povrch. Odborníky z NASA tento záběr také velmi překvapil. Domnívají se ale, že jde jen o zajímavou optickou iluzi nebo neobvyklou hru světla a stínu.
Za zmínku stojí i starší záběry z Měsíce, která pořídila mise Apollo u kráteru Bessel v severní části Moře klidu. Podle ufologů je na nich vidět mimozemská základna. Existují i další snímky, kde jsou zachyceny jakési neidentifikovatelné létající objekty nad měsíčním povrchem.
Zdroj: oko-planet.su
Šest mil vysoká socha na Měsíci?
6. března 2013 v 15:13 | Bee
|
Měsíc
Šest mil vysoká socha na Měsíci?
Měsíc vůbec není šedivá pustina. Je plný barev a je posetý četnými artefakty. Najdete tu věže, stavby podobné mrakodrapům, potrubí a dokonce i 6 mil vysokou sochu jakési bytosti. O tom všem se nás snaží přesvědčit José Escamilla ve svém snímku "Celestial". Pokud vás zajímá jen socha, najeďte na 42. minutu filmu.
Vyfotografoval rover Curiosity na Marsu „živé morče“? Nebo je celá mise NASA podvod?
6. března 2013 v 15:12 | Bee
|
Nefalšovaná fakta
Vyfotografoval rover Curiosity na Marsu "živé morče"? Nebo je celá mise NASA podvod?

Tento snímek, který pořídil rover Curiosity, vyvolal na internetu bouřlivou diskuzi. Kdo se to tam schovává mezi kameny? Je to morče, nebo snad psoun prériový? Vyfotografoval rover Curiosity opravdu nějaké zvíře? Znamená to, že na Marsu je život? Nebo je to jen podivný kámen? Objevil se ale i další názor: jde o jasný důkaz, že na Marsu ve skutečnosti žádné vozítko Curiosity nepřistálo a všechny snímky pocházejí ze Země. Svědčí o tom právě hlodavec, který se připletl do jednoho ze záběrů. Co si o tom myslíte vy?
Jaký bude Mars po srážce s kometou?
6. března 2013 v 15:09 | Bee
|
Vesmír
Jaký bude Mars po srážce s kometou?

Pokud příští rok v říjnu do Marsu opravdu narazí kometa C/2013 A1 (Siding Spring), klimatické podmínky na planetě se významně změní. A není ani vyloučeno, že se budou více podobat těm pozemským. Pravděpodobnost této události se nyní zvýšila - díky novým údajům o pohybu komety se podařilo zpřesnit její trajektorii.
Kometu C/2013 A1 objevili australští astronomové v lednu letošního roku. Podle výpočtů by měla 19. října 2014 proletět ve vzdálenosti 105 tisíc kilometrů od středu rudé planety a astronomové nevyloučili ani riziko srážky. "Pokud ke kolizi dojde, můžeme hovořit o významných změnách statu quo na rudé planetě," řekl astronom Robert Matson. Výbuch dosáhne síly 20 miliard megatun TNT a vytvoří kráter o průměru 500 km.
"Pokud ke kolizi dojde, můžeme hovořit o významných změnách statu quo na rudé planetě," řekl astronom Robert Matson.
V důsledku srážky při rychlosti 56 km/s se do atmosféry Marsu zvedne obří množství prachu a okamžitě roztaje a vypaří se velké množství vodního ledu a zamrzlého oxidu uhličitého. To by mohlo vést ke skleníkovému efektu (vodní páry a oxid uhličitý jsou skleníkové plyny) a ke globálnímu oteplení na Marsu.
Může ale dojít i k opačnému klimatickému jevu. Prach v atmosféře bude pohlcovat sluneční záření, což povede k dalšímu ochlazování, k jakému na Marsu došlo po velkých prachových bouřích v 70. letech. Není také vyloučeno, že mohutná exploze ovlivní i tektonické procesy a "probudí" místní vulkány.
Nové výpočty ukazují, že kometa proletí ještě blíže, než se původně soudilo. Vzdálenost od povrchu planety v okamžiku přiblížení se významně snížila: kometa proletí ve vzdálenosti 37 tisíc km od povrchu Marsu. Vzhledem k tomu, že velikost její komy (plynový obal kolem jádra komety) přesahuje 100 tisíc km, je jisté, že ke střetu dojde minimálně prostřednictvím komy. "Mars není nijak chráněn, takže mikročástice prachu budou bombardovat jeho povrch, což může mít nepříznivý dopad na automatické sondy na jeho povrchu," řekl astronom Leonid Elenin, který zpřesnil dráhu komety.
Na oběžné dráze Marsu jsou nyní čtyři sondy a na jeho povrchu planety dvě funkční vozítka, starší Opportunity (od roku 2004) a Curiosity (2012). Průlet komety bude monitorovat další sonda MAVEN, vyvinutá kvůli analýze atmosféry planety, která odstartuje 18. listopadu 2013.
Zdroj: utro.ru
Na Marsu dojde příští rok ke globální katastrofě
6. března 2013 v 15:08 | Bee
|
Vesmír
Na Marsu dojde příští rok ke globální katastrofě

Kometa, která velmi pravděpodobně narazí v říjnu 2014 do Marsu, na jeho povrchu vytvoří kráter o průměru 500 km. Vypočítali to astronomové, kteří kometu C/2013 A1 (Siding Spring) objevili na počátku letošního roku. Výbuch bude mít sílu 20 miliard megatun TNT a půjde tak o mimořádnou událost i v marsovském měřítku.
Kometa by se měla k rudé planetě přiblížit 19. října 2014 ve 4.20 h Greenwichského času na vzdálenost 0,0007 AU. "Současné výpočty její dráhy připouštějí kolizní scénář," uvedli astronomové. Těleso se pohybuje po tzv. retrográdní dráze, prakticky v opačném směru vůči planetám sluneční soustavy. Její rychlost při srážce bude mimořádně vysoká, zhruba 56 km/s. Podle současných měření měří jádro komety 50 km a na místě dopadu vytvoří kráter o průměru 500 km.
V prohlášení australských astronomů se dále uvádí, že prognóza vychází ze současných dat, takže vše se bude ještě upřesňovat. Každopádně průlet tělesa v těsné blízkosti rudé planety je zcela jistý. Jasnost komety dosahuje nyní -8 m (pro srovnání: hvězdná velikost Měsíce v úplňku činí -12,6 m). Předpokládá se, že snímky komety pořídí i sonda MRO.
Zdroj: oko-planet.su
Baltský „Bermudský“ trojúhelník
6. března 2013 v 15:06 | Bee
|
Záhady
Baltský "Bermudský" trojúhelník

Jako bermudský (anebo také ďáblův) trojúhelník je označována oblast ležící mezi jižním cípem Floridy, Portorikem a Bermudami na pomezí Mexického zálivu a západního Atlantiku. Svůj "ďábelský trojúhelník" má prý i Baltské moře.
Oblast bermudského trojúhelníku má především mezi příznivci záhad a nevysvětlitelných jevů pověst oblasti s výrazně zvýšeným výskytem "záhadného" mizení lodí a letadel. Jako typický případ působení Bermudského trojúhelníku je prakticky ve všech dokumentech uváděno nevysvětlené zmizení pěti amerických bombardérů v prosinci 1945 nebo záhadné zmizení posádky plachetnice Mary Celeste. O nepříjemných zkušenostech s plavbou v této oblasti se ale zmínil již Kryštof Kolumbus ve svém lodním deníku.
O tom, že podobný fenomén působí i nad Baltským mořem, informovali už před lety polští novináři. V srpnu 1979 vypluly z přístavu Hel dvě rybářské lodě směrem do Gdaňského zálivu. Poté, co plavidla dorazila na místo, rybáři vyhodili sítě a čekali na úlovek. Bylo bezvětří, moře bylo klidné a na horizontě bylo vidět velké obchodní plavidlo. Najednou se na obloze objevilo několik červených koulí, které kopírovaly každý manévr lodí. Kapitána i členy posádky začala nejdřív bolet hlava, pak se jim udělalo nevolno a po nějaké chvíli začali ztrácet vědomí. Vysadily také všechny elektrické přístroje na palubě.
O nepříjemných zkušenostech s plavbou v této oblasti se ale zmínil již Kryštof Kolumbus ve svém lodním deníku.
Za nějakou dobu se koule vznesly do výšky a zmizely v oblacích. Technika ihned naskočila a kapitáni nařídili okamžitý návrat do domovského přístavu. Všechny členy posádky prohlédli vojenští lékaři, ale kromě silného nervového rozrušení u pacientů nic neobvyklého nezjistili.
Baltské moře má svůj "Ďáblův trojúhelník"
V polském armádním listě se 5. března 1992 objevila zpráva, že také Baltské moře má svůj "Ďáblův trojúhelník." Autoři v článku popisovali nepochopitelné potopení nevelké rybářské lodě. K tragédii došlo za jasného dne, kdy bylo bezvětří. Když posádka vytahovala sítě, motor zničehonic vysadil, loď se nahnula na bok a začala se potápět. Strojník běžel okamžitě nahodit motor, ale nepodařilo se mu to. Loď se převrátila a šla ke dnu. Sedm členů posádky se podařilo zachránit, strojník ale nepřežil.
Polští ufologové okamžitě přispěchali s vysvětlením, že v oblasti se vyskytují mimozemské koráby, případně USO (Unidentified Submerged Objects). Střízlivější vysvětlení předpokládají na mořském dně přítomnost většího množství hydrátu metanu, který je kvůli vysokému tlaku vody udržován v pevném stavu. Občas se však část této stlačené látky oddělí a zvolna vystupuje k hladině. Jak klesá tlak okolní vody, začíná se hydratovaný metan přeměňovat na plyn, takže při dosažení mořské hladiny jde o obří bublinu tohoto plynu o průměru i několika set metrů. Pokud by nad takovým místem proplouvala loď, mohla by se náhle bez varování potopit kvůli snížené hustotě vody.
Záhadné signály z Marsu zmátly i věhlasné fyziky
2. ledna 2013 v 12:33 | Bee
|
Záhady
Záhadné signály z Marsu zmátly i věhlasné fyziky
Rudá planeta je dlouhodobě považována za místo, kde mohl vzniknout život. O jeho existenci byl přesvědčen i americký fyzik srbského původu Nikola Tesla (1856 - 1943). V roce 1899 zachytil ve své laboratoři v Pike´s Peak v Coloradu rádiový signál, který pocházel z neznámého zdroje. Začal zjišťovat jeho původ a usoudil, že zdroj se s největší pravděpodobností nachází na Marsu nebo na Venuši. Záznam připomínal Teslovi Morseovu abecedu. Po nějaké době se signál ztratil a Teslovi se ho už nepodařilo zachytit. O svém objevu nicméně informoval a uvedl, že mohlo jít o signál inteligentního mimozemského původu, ale jeho zprávu přijala odborná veřejnost jako nevěrohodnou.
Čtěte dále na ProcProto.cz: Na Marsu je na 99 % život, potvrzují vědci
O existenci vyspělého života na Marsu byl původně přesvědčen i skotský fyzik William Thomson (1824 - 1907), který je známý spíš jako lord Kelvin. Tento vynálezce kvadrantového elektroměru soudil, že inteligentní Marťané se jistě také snaží objevit signály života na Zemi.
Tesla i lord Kelvin měli dobrý důvod domnívat se, že na rudé planetě může být vyspělý život. Na konci 19. století se světem šířila informace, že rudá planeta je protkána uměle vytvořenými kanály. Nepřímo za to mohl italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835 - 1910), který na Marsu v roce 1877 spatřil dlouhé přímé objekty, které nazval canali, čímž mínil přírodní koryta či zálivy. Nesprávným překladem z nich ale staly umělé kanály. Až o mnoho let později se ukázalo, že šlo o optický klam způsobený nekvalitní optikou dalekohledů.
Mohla být špatná optika i původcem dalšího objevu? Na počátku prosince 1900 pozorovala Lowellova observatoř v Arizoně na Marsu v oblasti Mare Icarium zvláštní světlo, které svítilo vždy 70 minut. Astronomové se domnívali, že jde nejspíš o světlo umělého původu, nikoli o odraz, který vzniká z přirozených příčin. Možný zdroj světla zjišťovala na počátku 21. století i NASA, konkrétně její mise Mars Rover. Nenašla ale žádné důkazy o přirozené reflexní ploše ani o jiném původu světla.
Čtěte dále na ProcProto.cz: Na Marsu je na 99 % život, potvrzují vědci
O existenci vyspělého života na Marsu byl původně přesvědčen i skotský fyzik William Thomson (1824 - 1907), který je známý spíš jako lord Kelvin. Tento vynálezce kvadrantového elektroměru soudil, že inteligentní Marťané se jistě také snaží objevit signály života na Zemi.
Tesla i lord Kelvin měli dobrý důvod domnívat se, že na rudé planetě může být vyspělý život. Na konci 19. století se světem šířila informace, že rudá planeta je protkána uměle vytvořenými kanály. Nepřímo za to mohl italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835 - 1910), který na Marsu v roce 1877 spatřil dlouhé přímé objekty, které nazval canali, čímž mínil přírodní koryta či zálivy. Nesprávným překladem z nich ale staly umělé kanály. Až o mnoho let později se ukázalo, že šlo o optický klam způsobený nekvalitní optikou dalekohledů.
Mohla být špatná optika i původcem dalšího objevu? Na počátku prosince 1900 pozorovala Lowellova observatoř v Arizoně na Marsu v oblasti Mare Icarium zvláštní světlo, které svítilo vždy 70 minut. Astronomové se domnívali, že jde nejspíš o světlo umělého původu, nikoli o odraz, který vzniká z přirozených příčin. Možný zdroj světla zjišťovala na počátku 21. století i NASA, konkrétně její mise Mars Rover. Nenašla ale žádné důkazy o přirozené reflexní ploše ani o jiném původu světla.

Zdroj: unexplainable.net
Bezejmenný ostrov se systémem HAARP?
2. ledna 2013 v 12:32 | Bee
|
Záhady
Bezejmenný ostrov se systémem HAARP?
Video
V jižní části Tichého oceánu byl objeven malý ostrov, ze kterého vychází silné záření. Podle některých názorů je na něm zřejmě ukrytá tajná základna námořních sil USA. Na bezejmenném území je ta nejmodernější infrastruktura, letiště, množství staveb včetně obytných domů, ropné úložiště a hlavně zařízení, která připomínají systém HAARP i techniku, kterou svého času vyvíjel Nikola Tesla.
Není vyloučeno, že právě aktivita těchto zařízení, konkrétně směřování vln záření, byla příčinou říjnového zemětřesení o magnitudu 7,7 stupně v Britské Kolumbii a červencového o magnitudu 6,0 stupně u pacifického pobřeží Mexika. O tom, jaký je skutečný účel základny na ostrově, se vedou nejrůznější fantastické spekulace včetně těch, že záření by mohlo být nasměrováno až k seismicky aktivnímu Středoatlantskému hřbetu a způsobit rozsáhlé škody i v oblastech na pobřeží Atlantiku.
Zdroj: newscom.md
Není vyloučeno, že právě aktivita těchto zařízení, konkrétně směřování vln záření, byla příčinou říjnového zemětřesení o magnitudu 7,7 stupně v Britské Kolumbii a červencového o magnitudu 6,0 stupně u pacifického pobřeží Mexika. O tom, jaký je skutečný účel základny na ostrově, se vedou nejrůznější fantastické spekulace včetně těch, že záření by mohlo být nasměrováno až k seismicky aktivnímu Středoatlantskému hřbetu a způsobit rozsáhlé škody i v oblastech na pobřeží Atlantiku.
Zdroj: newscom.md
Zničil Austrálii obří meteorit, nebo invaze z kosmu?
1. ledna 2013 v 18:14 | Bee
|
Vesmír
Zničil Austrálii obří meteorit, nebo invaze z kosmu?
Začalo to před více než 20 lety, když profesor univerzity v australském Wollongongu Edward Bryant učinil na jihovýchodním pobřeží Austrálie neuvěřitelný objev.
Na vysokých útesech, daleko nad hranicí příboje, objevil neobvyklou směsici povalujících se kamenů, které neodpovídaly okolnímu geologickému podloží. Další průzkumy odhalily pozůstatky jakéhosi obrovského vodního přívalu v místech stovky metrů vzdálených od mořského pobřeží.
Teprve před několika lety byl jižně od Nového Zélandu objeven pod hladinou Tichého oceánu kráter o průměru 21 kilometrů, který vznikl podle všeho po dopadu obřího tělesa, komety nebo asteroidu, o průměru téměř jeden kilometr.
Bryant a jeho stoupenci měli záhy jasno. Obří tsunami způsobil nějaký nepředstavitelný pustošivý zásah z vesmíru. Teprve před několika lety byl jižně od Nového Zélandu objeven pod hladinou Tichého oceánu kráter o průměru 21 kilometrů, který vznikl podle všeho po dopadu obřího tělesa, komety nebo asteroidu, o průměru téměř jeden kilometr. Další výzkumy ukázaly, že k této katastrofě mohlo dojít někdy kolem roku 1500, tedy v době, kdy ve zdejších končinách žili jenom domorodí obyvatelé. Proto pochopitelně chybí písemné dokumenty, které by popisovaly průběh katastrofy.
Vlády se ujalo ohňové božstvo
Ke slovu tu ale přicházejí domorodé pověsti, které se předávaly z generace na generaci. V nich se zcela jasně hovoří o dni, kdy se "nebe pozvedlo a pak puklo, padaly hvězdy a přes zem se hnaly obrovské záplavy". Zajímavé je jistě to, že prakticky stejnými slovy popisují katastrofu báje australských Aboriginců stejně jako novozélandských Maorů. V lidové paměti zůstaly zachovány i důsledky katastrofické události: pobřeží se vylidnilo, protože veškeré člověčenstvo spláchla voda a jen pár šťastných přežilo a schovalo se ve vnitrozemí kontinentu i ostrovů. Dále pak domorodci hovoří o sestupu "ohňového božstva", které ovládlo na nějakou dobu celé zničené území. Co když se tedy nejednalo o pád meteoritu, ale o nějaký cílený útok z vesmíru, který měl připravit půdu pro ovládnutí určitého území?
To už se ovšem ocitáme na poli čistých spekulací, třebaže tato teorie má dostatek zastánců. Co je ale jisté, že existují svědectví starých čínských letopisů o tom, že v roce 1490 dopadl na Čínu obrovský meteorit a následné rozběsněné přírodní živly zabily v provincii Šansi více než deset tisíc lidí. Jistě není náhoda, že k této události došlo přibližně ve stejnou dobu, kdy se nejspíš odehrála také australská katastrofa. A východní kroniky hovoří i o tom, že podobné úkazy byly na přelomu 15. a 16. století v Tichomoří poměrně časté. Jako by tu opravdu existoval něčí záměr…
Na vysokých útesech, daleko nad hranicí příboje, objevil neobvyklou směsici povalujících se kamenů, které neodpovídaly okolnímu geologickému podloží. Další průzkumy odhalily pozůstatky jakéhosi obrovského vodního přívalu v místech stovky metrů vzdálených od mořského pobřeží.
Teprve před několika lety byl jižně od Nového Zélandu objeven pod hladinou Tichého oceánu kráter o průměru 21 kilometrů, který vznikl podle všeho po dopadu obřího tělesa, komety nebo asteroidu, o průměru téměř jeden kilometr.
Bryant a jeho stoupenci měli záhy jasno. Obří tsunami způsobil nějaký nepředstavitelný pustošivý zásah z vesmíru. Teprve před několika lety byl jižně od Nového Zélandu objeven pod hladinou Tichého oceánu kráter o průměru 21 kilometrů, který vznikl podle všeho po dopadu obřího tělesa, komety nebo asteroidu, o průměru téměř jeden kilometr. Další výzkumy ukázaly, že k této katastrofě mohlo dojít někdy kolem roku 1500, tedy v době, kdy ve zdejších končinách žili jenom domorodí obyvatelé. Proto pochopitelně chybí písemné dokumenty, které by popisovaly průběh katastrofy.
Vlády se ujalo ohňové božstvo
Ke slovu tu ale přicházejí domorodé pověsti, které se předávaly z generace na generaci. V nich se zcela jasně hovoří o dni, kdy se "nebe pozvedlo a pak puklo, padaly hvězdy a přes zem se hnaly obrovské záplavy". Zajímavé je jistě to, že prakticky stejnými slovy popisují katastrofu báje australských Aboriginců stejně jako novozélandských Maorů. V lidové paměti zůstaly zachovány i důsledky katastrofické události: pobřeží se vylidnilo, protože veškeré člověčenstvo spláchla voda a jen pár šťastných přežilo a schovalo se ve vnitrozemí kontinentu i ostrovů. Dále pak domorodci hovoří o sestupu "ohňového božstva", které ovládlo na nějakou dobu celé zničené území. Co když se tedy nejednalo o pád meteoritu, ale o nějaký cílený útok z vesmíru, který měl připravit půdu pro ovládnutí určitého území?
To už se ovšem ocitáme na poli čistých spekulací, třebaže tato teorie má dostatek zastánců. Co je ale jisté, že existují svědectví starých čínských letopisů o tom, že v roce 1490 dopadl na Čínu obrovský meteorit a následné rozběsněné přírodní živly zabily v provincii Šansi více než deset tisíc lidí. Jistě není náhoda, že k této události došlo přibližně ve stejnou dobu, kdy se nejspíš odehrála také australská katastrofa. A východní kroniky hovoří i o tom, že podobné úkazy byly na přelomu 15. a 16. století v Tichomoří poměrně časté. Jako by tu opravdu existoval něčí záměr…

UFO nad Norskem aneb Hessdalenský jev čeká stále na své objasnění
29. prosince 2012 v 10:27 | Bee
|
UFO
UFO nad Norskem aneb Hessdalenský jev čeká stále na své objasnění

Podivná světla, která se pravidelně objevují na obloze nad norským údolím Hessdalen, patří k dosud nevyřešeným záhadám. První zprávy o jejich pozorování přitom pocházejí už ze 40. let minulého století. Informace místních obyvatel zpočátku nikdo nebral vážně, ale od prosince 1981 do léta 1984 se světla nad údolím objevovala v průměru 15 až 20x týdně a byly pořízeny i jejich fotografie. V roce 1983 se proto do Hessdalenu vypravil vědecký tým, aby záhadě přišel na kloub.
Na místě instaloval výzkumnou stanici, ze které se v roce 1998 stala interaktivní "modrá skříňka". Zařízení automaticky fotografuje okolní krajinu jednou za minutu. K dispozici má tři kamery a systém ELFO, který zaznamenává elektromagnetické signály.
Hessdalenská světla jsou nejčastěji bílá nebo žlutá a někdy se dají pozorovat i déle než hodinu. Často visí nehybně nad údolím, jindy pomalu plují po obloze a sem tam přelétnou velkou rychlostí. "Přístroje naměřily, že světla se pohybují rychlostí 0 až 8 km za sekundu, " řekl jeden z autorů výzkumu, dr. Erling Strand z univerzity v Östlundu.
Vědci se zpočátku přikláněli k názoru, že by mohlo jít o plazmovou kapsu v atmosféře, ale teorii ionizovaného plynu se jim nepodařilo potvrdit. Zvažovalo se také, že světla by mohla být produktem piezoelektřiny generované ve zdejších skalách, protože krystalické horniny obsahují křemenná zrna, jež vytvářejí intenzivní elektrický náboj. I tato teorie padla. Nepodařilo se prokázat ani hypotézu, že by mohlo jít o zrcadlení, konkrétně o světla aut, která projíždějí po silnici mezi Oslo a Trondheimem.
Informace místních obyvatel zpočátku nikdo nebral vážně, ale od prosince 1981 do léta 1984 se světla nad údolím objevovala v průměru 15 až 20x týdně a byly pořízeny i jejich fotografie. V roce 1983 se proto do Hessdalenu vypravil vědecký tým, aby záhadě přišel na kloub.
Světla se v současnosti nevyskytují tak často jako v 80. letech, je možné je vidět přibližně 20x do roka. Norští vědci, kteří mezitím na "Projektu Hessdalen" začali spolupracovat s italskými a francouzskými kolegy, stále netuší, co je jejich podstatou. "Zřejmě jde o nějaký dosud neznámý atmosférický nebo fyzikální jev, který si vyžádá dlouhodobý výzkum," dodal dr. Strand.
Zdroj: NatGeo
Na místě instaloval výzkumnou stanici, ze které se v roce 1998 stala interaktivní "modrá skříňka". Zařízení automaticky fotografuje okolní krajinu jednou za minutu. K dispozici má tři kamery a systém ELFO, který zaznamenává elektromagnetické signály.
Hessdalenská světla jsou nejčastěji bílá nebo žlutá a někdy se dají pozorovat i déle než hodinu. Často visí nehybně nad údolím, jindy pomalu plují po obloze a sem tam přelétnou velkou rychlostí. "Přístroje naměřily, že světla se pohybují rychlostí 0 až 8 km za sekundu, " řekl jeden z autorů výzkumu, dr. Erling Strand z univerzity v Östlundu.
Vědci se zpočátku přikláněli k názoru, že by mohlo jít o plazmovou kapsu v atmosféře, ale teorii ionizovaného plynu se jim nepodařilo potvrdit. Zvažovalo se také, že světla by mohla být produktem piezoelektřiny generované ve zdejších skalách, protože krystalické horniny obsahují křemenná zrna, jež vytvářejí intenzivní elektrický náboj. I tato teorie padla. Nepodařilo se prokázat ani hypotézu, že by mohlo jít o zrcadlení, konkrétně o světla aut, která projíždějí po silnici mezi Oslo a Trondheimem.
Informace místních obyvatel zpočátku nikdo nebral vážně, ale od prosince 1981 do léta 1984 se světla nad údolím objevovala v průměru 15 až 20x týdně a byly pořízeny i jejich fotografie. V roce 1983 se proto do Hessdalenu vypravil vědecký tým, aby záhadě přišel na kloub.
Světla se v současnosti nevyskytují tak často jako v 80. letech, je možné je vidět přibližně 20x do roka. Norští vědci, kteří mezitím na "Projektu Hessdalen" začali spolupracovat s italskými a francouzskými kolegy, stále netuší, co je jejich podstatou. "Zřejmě jde o nějaký dosud neznámý atmosférický nebo fyzikální jev, který si vyžádá dlouhodobý výzkum," dodal dr. Strand.
Zdroj: NatGeo




